Také se někdy bojíte, abyste na nějaké akci nebyla až moc „nastrojená“ a tím pádem „overdressed“? Už jste někdy slyšela zažité dogma, že žena, která se příliš zajímá o svůj vzhled, je fiflena? Nebo že žena, která je dobře oblečená, se určitě zajímá víc o sebe než o ostatní? A taky dost možná zanedbává svoje děti, protože se maluje a češe místo toho, aby si s dětma kreslila. Případně neví, co s penězma. Které určitě vydělává její manžel a ona je jen utrácí. Jo a taky taková ženská určitě neumí vařit!
Jestli jste nikdy nic takového nezaslechla, máte štěstí na uvědomělé okolí. Já mám bohužel zkušenost takovou, že podobná dogmata u nás stále přetrvávají. A ženy je často mají vryté do hlavy a brání jim věnovat větší pozornost tomu, jak vypadají. Často to pak vede k podobným úvahám:
„Přece si nevezmu lodičky jen tak na cestu do obchodu, to by vypadalo divně.“
„Jdu jenom s dětma na hřiště, tak si přece nebudu brát sukni. I když je teda fakt pohodlná…“
„Není ta rtěnka už moc? Aby si Honzíkova učitelka neřekla, že jsem nějaká nafintěná.“
„Jé, to je hezký. Ale tohle nemám kam nosit.“
„Jé, to je hezký. Ale tohle já nosit nemůžu. Já jsem jen obyčejná ženská.“
A takhle bych mohla pokračovat donekonečna.
Vidím na spoustě žen, že přesně tohle uvažování je takovou jejich zpátečkou, která v hlavě sepne vždy, když by měly chuť se nějak hezky obléknout a vyčnívat třeba i z davu.
V prvé řadě si tohle asi musí každá z nás srovnat v hlavě sama. Vždycky nás někdo bude soudit. Ale zkuste si říct, jestli názor vaší sousedky nebo náhodného kolemjdoucího je pro vás opravdu tak důležitý.
Pokud se bojíte o svoje pohodlí, můžete si připomenout, že i v šatech nebo sukni se můžete cítit pohodlně.
Já mám také dvě malé děti. Spoustu času trávím venku na procházkách, běhám s dcerou na hřišti, hraju na schovku, maluju si s ní… Ale ráda se také dobře obléknu, nalíčím a učešu. I když třeba jen jdeme na kontrolu k doktorce nebo na koláč do cukrárny.
Že mě to stojí hodně času?
Nalíčím se běžně kompletně za 15 minut. Šatník nemám úplně bezedný, takže už mám nacvičené určité kombinace. Nachystám se tak během půl hodinky. Miminko mi buď spí, nebo se na mě kouká. V tomhle mu dělám osvětu už od plenek, aby se jednou na svoji ženu nedíval divně, až se bude chtít trošku vyfiknout. 🙂 Starší dcera si zase většinou hraje se štětcemi a občas si nenápadně sáhne prstíkem do stínů na oči.
Stejné je to s nákupy. Dnes už je možné nakupovat přes eshopy z pohodlí domova. Večer, když usnou děti, si projedu pár obchodů, podívám se na nějaké inspirace, přečtu si, co je ve světe módy nového a občas si něco objednám. Nedělám to každý den, neutrácím hromady peněz, ale občas si prostě něco hezkého pořídím.
Troufám si říct, že se o sebe a svůj vzhled starám. A jsem ráda, když je to na mě vidět. Takže se moc ráda „oháknu“, i když mám jen pochůzky po městě.
Nemám kosmetickou taštičku s líčidly, ale kosmetickou krabici. Jako fakt krabici! Móda je odjakživa můj koníček a jak se někde zaleskne nějaký šperk, probudí se ve mě straka. O svoje děti se samozřejmě taky normálně starám a věnuju jim dost času. Klidně se jich zeptejte. Hlavně ten mladší vám toho hodně poví. 🙂 A taky poslouchám Bacha a čtu Dostojevského. A dokonce i vařit umím!
Takže nezapadám do žádné té nelichotivé škatulky. Tahle moje dnešní úvaha ani neměla být mojí obhajobou. Já se za svůj díl marnivosti vůbec nestydím. Ale třeba to některé ženě pomůže, aby se příště nebála věnovat sobě a tomu, jak vypadá, třeba i víc času. A také doufám, že tohle pokroucené vnímání žen ze společnosti postupně vymizí.
Nebojme se tedy vypadat dobře. Krása ženy je po tisíciletí obdivovaná, zobrazovaná v umění a měla by být vidět. A není potřeba mít k tomu speciální příležitost. Každý den je příležitost!
Až se příště budete bát trošku se vyfiknout, odpovězte si na otázku, co nejhoršího se vám může stát. Nějaký cizí člověk si o vás pomyslí, že jste fiflena? A čemu to vadí? Myslí si to snad o vás vaši blízcí? Ne? Tak vidíte. 🙂
