Barevná typologie

Proč mi nefungovalo domácí samourčení barevného typu

Můžu si určit svůj barevný typ doma?“ Ptáte se mě pravidelně ve zprávách. Mě přineslo samourčení spoustu trápení, protože jsem se určila blbě a vůbec mi to nefungovalo. Je to zajímavý příběh a dnes vám ho budu vyprávět…

O barevné typologii se v poslední době začalo zase hodně mluvit. Naštěstí už se do povědomí lidí dostává informace, že dnešní systém nemá nic společného se svazujícími pravidly zastaralého systému 4 typů podle ročních období. Přestáváte se bát, že vám typologie bude v něčem bránit, zakazovat vám nosit vaše oblíbené barvy nebo poroučet nosit ty, které se vám nelíbí.

Ale stále vás láká, určit si svůj typ sama v pohodlí domova. Já to chápu. Je to levné, časově úsporné řešení. Ale zkuste se zeptat typoložky Jany Hemalové, jak dlouho dělala kurz u Imogen Lamport a co všechno se musela naučit, aby vůbec mohla typoložkou být.

Samostudium barevné typologie

Barvy mě baví odjakživa. A barevná typologie mě zaujala už kdysi, kdy se používaly jen čtyři typy – jaro, léto, podzim a zima.

Když jsem objevila rozšířenou metodu 12 typů a později ACS, byla jsem uchvácená tím, jaké možnosti se přede mnou otevřely. Začala jsem hojně studovat vlastnosti barev a otestovávala jsem v duchu snad každého, kdo kolem mě prošel. Načetla jsem toho opravdu hodně a měla jsem pocit, že tomu vážně rozumím. K tomu se připojil můj cit pro barvy a byla jsem schopná spoustě lidem kolem sebe říct, jaký jsou teda typ nebo jaké barvy by zhruba měli a neměli nosit.

Vlastní samourčení

A tak jsem začala odhadovat i sebe. Šla jsem na to logicky a systematicky. Na určení barevného typu jsem kdysi dávno byla u „odbornice“ a ze šátkové metody jsem měla v paměti, které barvy mi přibližně sluší. Zcela jasně a správně jsem věděla, že mám zaměřit pozornost k jarním typům, protože jsem světlá a nepochybně teplá. Zůstaly mi ale čtyři možnosti: tlumené jaro, světlé jaro, kontrastní jaro a teplé jaro. Měla jsem nastudované, jak by teoreticky jednotlivé typy měly vypadat a co by jim mělo slušet. Kontrastní jaro jsem zavrhla, protože jsem dobře určila, že na něj nejsem dost výrazná a nemám na něj dost jasné oči. Tlumené jaro jsem také vyřadila, protože mi okolí vždy říkalo, že v béžové barvě jsem moc mdlá. Teplé jaro mi moc nesedělo ostrostí a sytostí svých barev. A tak na mě vylučovací metodou zbylo jaro světlé. Můj nejoblíbenější zdroj informací navíc do světlého jara řadil ženy jako je Lisa Kudrow, Kate Hudson nebo Meryl Streep, které prostě vypadají barevně jako já. Takže jsem o světlém jaru nepochybovala.

Domnělé světlé jaro v praxi

Začala jsem nosit teplé pastelové barvy, světlé neutrály a začala jsem se líčit ve velmi svěžích jarních barvách. Ale pořád to nějak nebylo ono. Tak jsem začala víc studovat tmavostní a barevný kontrast.

Logicky jsem měla mít tmavostní kontrast na minimu, ale když jsem si vzala světle růžové tričko a béžové kalhoty, připadala jsem si v tom strašně nevýrazná. Často jsem tedy raději sáhla po tmavších kalhotách, ve kterých jsem se cítila líp, i když mi vytvořily vyšší kontrast. A tehdy mi přišla poprvé na pomoc věta „asi jsem netypické světlé jaro“ s vyšším kontrastem. Logicky jsem věděla, že ve tváři vyšší kontrast nemám, ale intuitivně jsem potřebovala do oblečení dostat trošku víc tmavosti.

U barevného kontrastu jsem se natrápila ještě víc. Podle všech pouček jsem ho měla mít vysoký. Zelené oči + výrazně teplá nažloutlá pleť + blond vlasy s jahodovým podtónem. Jenže když jsem zkombinovala tři čisté barvy světlého jara, vypadal jsem jako papoušek. Tak jsem si řekla, že mám pleť a vlasy asi spíš neutrální a zkusila schéma neutrál + 1 aktivní barva. Ale v tom jsem si zase připadala příliš usedlá.

usedlá kombinace s neutrálem X papouškovská kombinace dvou barev

Tak jsem si řekla, že jsem asi to „netypické světlé jaro“ a z nějakého záhadnéh důvodu mi víc než pastelově růžová sluší vínová. Potom jsem si z nouze koupila khaki bundu a i když mi vlastně vůbec neměla slušet, nenosila jsem skoro nic jiného, protože jsem se v ní cítila naprosto skvěle. Ale svedla jsem to na to, že je to asi pro mě vhodný neutrál, protože mám teda asi nějaký ten vyšší kontrast.

Rozuzlení díky konzultaci

Objednala jsem se nakonec k Janě Hejmalové na konzultaci a tam jsem čekala, že mi světlé jaro potvrdí a jen mi pomůže ujasnit si ty kontrasty. Ale ejhle, test jasně ukázal, že světlé jaro nejsem. Byla jsem určená jako tlumené jaro. V reportáži z konzultace se můžete dozvědět víc.

Ukázalo se, že béžová sice asi nikdy nebude můj ideál, ale ani mi vyloženě neškodí. Rozhodně méně než čisté a jasné barvy světlého jara. Ty moje jsou sice také aktivní, ale stále tlumené a hlavně středně tmavé! Tím se vysvětlila moje potřeba vytvářet si vyšší tmavostní kontrast. Úplně světlé barvy mi totiž nepřišly moc dobré.

Takže pojďme si to přehledně shrnout:

  • Neseděla mi čistota barev

Instinktivně jsem si správně vybírala odstíny barev: korálovou, žlutou, tyrkysovou, losovou. Ale ve špatné čistotě. Potřebuju barvy tlumené, přes které jako by přejela kouřová clona. Jenže já nosila barvy výrazně čisté a jasné a ty na mě moc křičely.

Na fotce vidíte, že svěží zelená, která by pro světlé jaro byla dobrá, mě překřičí. Zkuste přimhouřit oči a říct si, kam vám automaticky sklouzává na fotkách pohled. Bude to na svěží zelenou, která se zbytkem neharmonizuje. Naopak tlumená khaki barva je s mým obličejem v souladu.

barva pro světlé jaro X barva pro tlumené jaro

V těchto dvou růžových odstínech je jen malý rozdíl a přesto mají různé působení na můj obličej. Tlumenější lososová mi vždy bude dělat lepší službu než svěží pastelová růžová.

barva pro světlé jaro X barva pro tlumené jaro

Výrazně čistá mint barva je pak opět stejný příklad. Je hezká, ale můj obličej překřičí. Lepší je její umravněná tlumená verze.

barva pro světlé jaro X barva pro tlumené jaro

Jak vidíte, stačí i menší nuance a dojdete k úplně jinému výsledku. Člověk třeba pozná, že mu sluší světlejší a teplé barvy, ale neporadí si s čistotou. Nebo pozná, že je výrazně tlumený typ, ale nebude schopný poznat svoji teplotu, protože ta je u tlumených typů hůř identifikovatelná.

  • Neseděla mi tmavost barev

Světlé jaro je jednoduše velmi světlé. Já jsem v obličeji také hodně světlá, ale spíš v tom smyslu, že v něm nemám vůbec žádný kontrast. Ale nejsem světlá až tak moc. Takže potřebuju spíš středně tmavé barvy. Proto jsem se necítila v příliš světlých barvách a neutrálech moc dobře a měla jsem tendenci oblékat třeba tmavší modré kalhoty nebo tu khaki bundu.

  • Nefungoval mi barevný kontrast

Vysoký barevný kontrast jsem si určila na začátku dobře. Důvod, proč mi nefungoval a připadala jsem si v barevných kombinacích jako papoušek, byl ten, že jsem kombinovala příliš jasné barvy. Dnes, když zkombinuju klidně i 3 aktivní ale tlumené barvy ze vzorníku, cítím se skvěle.

Na srovnávací fotce můžete vidět, že kombinace dvou jasných barev na mě přesně vytváří dojem „papouška“. Proti tomu dvě tlumené aktivní barvy ze stejného barevného spektra jsou fajn.

barevná kombinace pro světlé jaro X barevná kombinace pro tlumené jaro

Na další fotce jsem vám ještě chtěla ukázat, jakou roli může hrát i tmavost neutrálu. Schéma neutrál + 1 barva sice pro mě není optimální, ale pokud si vyberu neutrál trošku tmavší, který působí tepleji a ne tak jasně, není to pro mě úplně špatná volba.

neutrál pro světlé jaro X neutrál pro tlumené jaro

Ještě mám pro vás ukázku na vzorovaném oblečení. Šaty z první fotky jsem kupovala s tím, že jsou pro světlé jaro naprosto dokonalé a měla bych v nich vypadat super. Úplně blbé nebyly nikdy, ale stejně to v nich nebylo ono. A je to opět tím, že na mě podklad šatů byl příliš svěží a málo teplý. Dva další vzory nechávají můj obličej vyniknout víc.

1. fotka: nevhodné barvy, 2.a 3. fotka vzor s barvami z mého vzorníku

Párkrát aha

Po konzultaci mi zpětně došlo, že těch důkazů, že jsem se určila špatně, jsem měla vážně hodně. Ale člověk když chce, tak si to vždycky nějak okecá…

Kdykoliv jsem si oblékla šaty z prvních dvou obrázků, okolí je chválilo, že mi sluší. Ale tahle tlumená barva mi vůbec slušet neměla. Proto jsem si říkala, že to je asi dobrým střihem. Stejně tak mi neměly slušet další květované šaty, ale já se v nich cítila skvěle.

Na téhle fotce jsem se sama sobě strašně líbila, a to i přes to, že jsem na ní měla černý top. Ten opravdu vůbec ideální není, ale svěží a jasné barvy líčení jsem tu vyměnila za maličko tmavší a zemitější. A bylo to dobré.

A podobných příhod bych měla víc. Vedly mě pouze k tomu, že jsem vůči typologii začala pociťovat skepsi a rozhodla se raději nosit věci po svém.

Určit svůj barevný typ je těžké

Jak vidíte, i pro mě, člověka s citem pro barvy, bylo těžké svůj barevný typ určit. Nebyla jsem sice úplně mimo, ale ideálního výsledku jsem nedocílila.

A nepomohly mi ani různé návody na domácí samourčování, které jsem hledala na internetu. Až na konzultaci jsem totiž zjistila, CO vlastně mám v tom zrcadle hledat. Protože jsem byla hodně ovlivněná z minulosti, kdy se řešil vliv barev na oční bělmo a podobné nefunkční návody.

Navíc jsem zjistila, že nestačí znát svůj barevný typ. Můžete držet v ruce svoji paletu barev, ale když nebudete vědět, jak s ní pracovat, bude vám vlastně k ničemu. A hlavně je strašně důležité naučit se slušivě porušovat pravidla. Protože ne vždy narazíte na svoje ideální barvy, ne vždy se hodí na danou příležitost a taky vždy neladí s vaší osobností.

Pokud člověk něco potřebuje, měl by se naučit chodit k (opravdovým) odborníkům. Jen tak má jistotu, že dojde k tomu nejlepšímu výsledku.

Jak poznat, že jste se určila/byla určená správně

Typoložek je hodně. Bohužel se ukazuje, že málokterá je opravdu dobrá. Jak tedy zjistit, že jste byla určená typoložkou nebo tedy sama sebou dobře?

Byla jste určená dobře:

  • Vše vám dává smysl.
  • Víte naprosto přesně, jak s barvami pracovat.
  • Vaše nabyté znalosti vám usnadňují práci a nakupování nebo kombinování oblečení je pro vás snadné!
  • Cítíte se opravdu dobře.

Byla jste určená špatně:

  • Musíte si pomáhat různými můstky, protože doporučení pro váš typ vám nefungují.
  • Byla jste určená jako „netypické“ něco (světlé jaro, kontrastní zima, teplý podzim…).
  • I po delší době se stále trápíte a nedaří se vám s barvami pracovat.
  • Najít vhodné barvy oblečení a vše barevně propojit je pro vás fuška.
  • Necítíte se dobře.

Ať už se rozhodnete otestovat sama, dojít si k odborníkovi nebo barvy prostě vůbec neřešit, přeju vám, abyste se cítila dobře, aby pro vás móda byla hrou, a každé ráno jste se oblékala s radostí. 🙂

Dejte mi vědět v komentářích, co si o barevné typologii myslíte a jestli byste si troufla určit se sama doma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

wp-puzzle.com logo

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..