Desatero krásy v praxi

Do tohoto článku se mi moc nechtělo. Původně jsem měla v plánu zůstat anonymní. Ovšem nápad na převedení článku „Desatero krásy“ do praxe byl silnější než moje vrozená stydlivost. Rozhodla jsem se tedy sama na sobě demonstrovat, jak může pár detailů ovlivnit váš celkový vzhled.

Kvalita použitých fotografií je bohužel mizerná, ale fotila jsem v bojových podmínkách, tak mi to snad odpustíte.

Na procházku městem

Podívejte se na následující fotografie. Na první fotce je žena, kterou zřejmě na ulici přehlédnete. Má na sobě sportovní oblečení, zasmušilý výraz a není na ní nic zajímavého. Na druhém obrázku je usměvavá žena v ležérním oblečení, která působí upraveným dojmem. Mohlo by se zdát, že je mezi fotkami velký rozdíl, ale v podstatě není. Jen příprava na druhou fotku mi zabrala přibližně o čtvrt hodinky déle. Opravdu!

Představila jsem si, že mě čekají klasické pochůzky městem. Potřebuju zajít na poštu, koupit čerstvé pečivo a nějaké drobnosti v papírnictví. Venku je trošku ošemetné, ale přesto příjemné jarní počasí. Vyzkoušela jsem pro vás dvě varianty oblečení, ve kterých bych mohla vyrazit.

V čem je tak zásadní rozdíl?

Jako základ pro oba „outfity“ jsem zvolila obyčejné černé tričko s dlouhým rukávem a tmavě modré kalhoty. Tedy dva kusy oblečení, které nejsou ničím zajímavé. Jejich kombinace nepotěší ani neurazí a je možné ji doladit téměř jakýmkoliv způsobem. Toho jsem využila k tomu, abych vám s pomocí doplňků a svršků demonstrovala, jak moc se ve finále můžou dva outfity se stejným základem lišit.

 

Nad oblečením v prvním případě jsem vůbec nepřemýšlela. V druhém případě jsem se snažila vybírat ležérnější kousky, které jsou v podstatě univerzální, a které bych užila i v případě, že by základ outfitu vypadal jinak. Vyhnula jsem se módním výstřelkům, ačkoliv jsem se snažila, aby oblečení odpovídalo současným módním trendům.

Dokonce ani druhý příklad pro mě není úplně ideální. Nesluší mi tmavé barvy (černá už vůbec ne) a je pro mě lepší, pokud zůstávám u nižšího kontrastu. Také střih saka není úplně vhodný pro můj tvar postavy (o barvách i typech postavy si určitě povíme v následujících článcích). Přesto je výsledný efekt mnohem lepší než v prvním případě.

Začněme ale popořadě a projděme si krok za krokem rozdíly, které na fotkách můžeme najít.

Na prvním obrázku je vidět, že jsem moc neřešila vlasy. Jednoduše jsem je jen rozčesala a stáhla do obyčejného culíku přibližně uprostřed temene. Tento druh culíku není moc slušivý. Kvůli absenci jakýchkoliv doplňků nebo šperků na mě není nic, co by stálo za povšimnutí. Obličej působí unaveně a přísně.

Na druhém obrázku jsem si vlasy vyčesala do tzv. „ponny tail“ culíku, který je aktuálně trendy a navíc relativně maskuje fakt, že mám řídké a jemné vlasy. Aby culík působil upravenějším dojmem, vlasy jsem v rychlosti natočila kulmou. K tomu jsem si zvýraznila obočí a přidala doplňky – náušnice, hodinky, pásek a šátek kolem krku. Aktuálně móda velí zakasané vršky. Tričko tedy oproti první fotce putovalo do kalhot a tím se mi podařilo docílit modernější siluety.

Zima bývá obdobím, kdy většinou nabereme nějaké to kilo. U mě to znamená zejména vyvalené bříško. Nejen proto jsem se oproti prvnímu obrázku snažila o správné držení těla. A ejhle, bříško je hned menší!

Také jsem si řekla, že nebudu přehnaně praktická. Tenisky jsem vyměnila za kotníkové boty s menším podpatkem, ve kterých jsem schopná běžné popocházení zvládnout. Softshellová bunda na obrázku je sice moje zamilovaná, ale raději si ji šetřím na sport. Však k tomu také byla určena. Před případným jarním deštěm by mě sice ochránila lépe než růžové sako, ovšem já jsem se rozhodla, že chci vypadat přeci jen hlavně k světu a praktičnost si schován na túru do hor. Kdybych snad ale přeci jen nechtěla běhat po městě v podpatcích, můžu je pokojně vyměnit za tyhle parádní tenisky – hodí se mi i k saku, které má sportovnější střih.

Nakonec už jen stačilo vyměnit sportovní batoh za jeho městskou variantu, do které se mi stále vejde menší nákup, ale udělá podstatně větší parádu.

No a hlavně se v tom vystylovanějším outfitu usmívám, protože jsem sice ztratila 15 minut navíc přípravou, ale cítím se nesrovnatelně líp.

Tak co vy na to? Zkusíte to zítra také lépe?

Kolik mě to stálo

Mimochodem pokud by vás to zajímalo, za většinu oblečení na fotkách jsem dala pár korun. Nejdražšími položkami jsou softshellka (pořízená zejména na kolo) a hodinky, které jsem si už léta přála a letos je dostala k narozeninám. U městského batůžku ani náušnic cenu neznám, protože jsem obojí také dostala darem.

Jinak se částky pohybují přibližně takto:

Růžové sako – 100 Kč (second hand)

Kalhoty – 250 Kč (výprodej C&A)

Kotníkové boty – 300 Kč (Vinted.cz)

Růžové tenisky – 500 Kč (výprodej Street)

Šál – 150 Kč (výprodej Takko)

To jen tak pro pořádek, kdybyste se bály, že musíte za slušivé oblečení utrácet spoustu peněz. Ale o tom si blíž povíme zase někdy příště.

Máte nějaké připomínky k článku? Chcete se na něco zeptat? Budu se těšit na diskuzi v komentářích.

Komentáře: 11

  1. Úžasný rozdíl, z toho by si mělo vzít mnoho žen příklad. Já jsem taky matka, nikdy jsem na pískoviště apod v softshellce nešla, přijde mi, že nikdy nebyl důvod v městských podmínkách se obléct jako na tůru do Krknonoš (a ne, nenosila jsem podpatky a sukni 🙂 Včera jsem šla z práce a na hřišti dvě matky – jedna byla komplet ve funkčním oblečení, trekové boty, bunda s membránou, šusťákové kalhoty, takový ten sportovní elastický šátek na hlavě, druhá v mých očích normálně – conversky, bavlněné kalhoty a takové sportovnější sáčko jakoby z teplákoviny (ano, bylo docela teplo). Nesoudím, třeba ta první zrovna přijela z Himalájí, ale vyjímala se v tom jak bolavý prst, nechápu, proč se velká část žen takhle obléká, zvlášť když se v tom nějak extra nehýbou, ještě bych pochopila sportovní oblečení, kdyby na tom hřišti dvě hodiny skákala a běhala, ale jinak?

  2. Víte, moje filozofie je ta, že má každý právo se oblékat, jak chce. Vůbec nechci říkat, že tak, jak to radím, je to správně. Pokud je nějaká žena spokojená v šusťákovce a teniskách, tak je to zcela v pořádku. Rozhodně nemám v plánu pokračovat cestou, kterou vytyčila Ada na MP. Ta byla podle mě přehnaně kritická a jela až moc tou svojí „elegantní“ cestou.
    Můj blog vzniknul pro ženy, které cítí, že to v té šusťákovce není ono, chtěly by se začít oblékat jinak, vypadat třeba líp, začít se o sebe starat, ale neví jak. Prostě tomu, kdo je spokojený se svým současným vzhledem, vůbec nic nenutím a respektuju ho. Jen chci poradit těm, kteří to chtějí změnit.

  3. S tím rozhodně souhlasím, nehledě na fakt, že MP je už pár let v úpadku. Spíš jde o to, že spousta žen oblečení neřeší nebo nevidí to jako problém? Mám kamarádku, která se obléká výše popsaným způsobem, ani ne z pohodlí nebo absence nápadů, prostě je tak zvyklá vypadat někdy od 14 let. Mě přijde škoda, že dnes ženy kolikrát nevypadají jako ženy, nejsem zastánce přehnaného odívání (sama dresscode moc ráda nemám a sedí mi víc ležérnost ve volném čase), ale dřív prostě ženské o sebe tak nějak víc dbaly – už před válkou vypadaly žensky díky kloboučkům, rukavičkám, upravené vlasy, během války se ženské snažily vypadat žensky aspoň díky rtěnce nebo silonkám, 50.-60. léta to samé – siluety, sukně, šaty, péče o vlasy atd. I na fotkách našich rodičů (komunistická 80. léta) jsou ženy v šatech, polobotkách apod, prostě se dřív bralo „jít ven“ víc svátečně nebo jak to říct. Dnes jde kdekdo k lékaři v teplákovce a nakoupit v pyžamových kalhotech, tak proč nevyběhnout na hřiště halabala v domácím, však nikoho nepotkám. Styl je o ochotě věnovat sobě čas – věnovat čas tomu, že než vyjdu, tak si spravím vlasy, dám čisté a vhodné oblečení atd. Jako chápu, že je pohodlné na mateřské vyběhnout v teplákách a rozcuchaná, ale to už není styl, to je prostě rezignace na to vypadat (a cítit se) dobře.

  4. Já jsem pořád ještě na rodičáku a přiznávám, že v softshellce chodím, jinak ale mám rifle a sportovní trika. Snad mě aspoň trochu omlouvá, že bydlíme na vsi a chodím s dětmi mezi poli. 🙂 Na hřišti jsem kolikrát za přehnaně udržovanou (maluji se), protože ostatní klidně chodí v teplácích. Také to neodsuzuji, ale nechci k něčenu takovému sklouznout a hlavně jsem zjistila, že po těch letech (radši nebudu zmiňovat kolika, máme 3 děti!) na mateřské je můj šatník v tragickém stavu. Když řeknu, že nemám co na sebe, tak to bohužel není přehánění!!! Takže děkuji za web, konečně mě něco nakoplo k tomu, abych už s tím začala něco dělat!

  5. To je moc hezké, děkuji. Víte, sama mám malé dítě a někdy se po celém dni nechce večer ještě něco hledat a sepisovat. Ale komentáře a zprávy od čtenářek mě hrozně nakopávají. 🙂
    Oblékání na vsi je přeci jen trošku jiná kapitola. Jezdím na jednu, která má asi 100 obyvatel a tam vážně moc neřeším, co na sebe. 🙂 Je to vše jen o vašem pocitu. Když je vám v softshellce dobře, noste ji.
    Jestli máte vybrakovaný šatník, tak je to vlastně ideální začátek pro budování šatníku nového. 🙂 Já takhle před rokem vyházela 2/3 skříně (převážně černé oblečení) a od té doby mám vlastně jen pár kousků, které kombinuju, a přikupuju opravdu jen to, co se mi líbí a hodí se mi ke zbytku. A vlastně ani nemám pocit, že by mi něco chybělo. Naopak si říkám, že v tomhle minimalistickém duchu budu pokračovat.

  6. Ahoj 🙂 Já se teď ještě vracím ke starším článkům, které mi asi unikly a včera po přečtení tohoto článku mě napadl námět na článek 🙂 Nemáš v plánu udělat článek na kabelky a batůžky? Protože bych řekla, že vhodná/nevhodná kabelka taky dokáže divy. Sama mívám problém s tím, že si nějakou kabelku oblíbím a pak jí nosím ke všemu asi ze zvyku, přitom by byla jiná třeba vhodnější. Také bojuji i s tím, že jsem stíhlejší a drobnější postavy a praktické velké tašky na mě vypadají moc mohutně. Navíc nosit celý den přeplněnou těžkou kabelku mi taky nedělá dobře, bolí mě rameno, chodím ohnutá k jedné straně a tak.. Určitě to všechny známe 🙂 Letos jsem tedy k Vánocům pořídila dva takové elegantnější městské batůžky (podobného stylu jako máš na fotce) a teď řeším jak je nosit. A i mi přijde, že je to teď docela trendy, hodně vídám batůžky všude možně 🙂

  7. Batůžky jsou super! 🙂 Já jsem si je hrozně oblíbila, protože má člověk volný ruce a to se hodí. S dítětem zvlášť… Takže já teď nosím buď batoh nebo crossbody.
    Článek o kabelkách mám napsaný v seznamu námětů na články už dlouho. Mám pocit, že už mi někdo i psal, že by o takový článek stál. 🙂 Tak si to dávám mezi priority a brzo ho zkusím zpracovat.

  8. A máš nějaký oblíbený obchod, kde batůžky pořizuješ? Já právě přemýšlela, jestli mám pořídit kůži, nebo ne, ceny některých kožených batůžků byly opravdu přemrštěné. Tak to se budu na článek těšit 🙂

  9. Žádnou konkrétní značku nemám. Zatím do batohá ani moc neinvestuju, protože teď na mateřské si zažívají své… 😀 Kolikrát ho musím někde na hřišti odložit třeba na zem, tahám v něm nákup apod. Takže mám nějaký levnější koženkový a po roce už má svoje nejlepší období rozhodně za sebou. 😀 Moje máma dokonce nedávno sehnala jeden moc hezký u vietnamců, to mě překvapilo. Vypadá totiž fakt krásně! A jeden má tuším i z Tchiba.
    Kožené jsou opravdu drahé. Je pak asi otázka, jestli chce člověk jeden kvalitní nadčasový batoh, který si pořídí i za větší peníze, nebo nějakou trendovou hitovku, kterou uživí dvě sezony a pak konec.

  10. Ano, tak to chápu 🙂 Já se teď poslední dobou rozhodla, že zkusím kupovat kvalitnější věci. Moje babi vždycky říká, že není tak bohatá, aby mohla kupovat levné věci a musím potvrdit, že někdy je to opravdu znát. Takže více zvažuji nákupy oblečení, kosmetiky a všeho. V létě jsem udělala rapidní úklid skříně, kosmetických šuplíčků a dalších věcí. Při třídění kabelek mě právě zarazilo, jak se ty koženkové rychle ošoupou a zničí (takže jsem jich dost vyhodila). Kožené mám pouze dvě, ale pořád vypadají jako nové a výsledku je nosím nejradši 🙂 Ale je to určitě věc názoru a chápu, že do batůžku, který je určen na nákupy potravin a tak se investovat nevyplatí 🙂

  11. S tim souhlasim, kupovani lacinych smejdu opravdu leze do penez.
    Ja osobne za dany kus obleceni utracim podle toho, jak dlouho mi to ma slouzit a k cemu je to urcene. Takze pokud chci tahat 5 kg nakup v batohu a pak ho hodit na hristi do travy, nekoupim si batoh za 3 tisice, ale jen za 800,-
    Kdyz chci nadcasovy a kvalitni batoh, ktery mi vydrzi opravdu dlouho, koupim si radeji ten kozeny za trojku. 🙂
    Proste nadcasove zakladni kusy obleceni kupuju kvalitni. Kdyz chci nejaky vystrelek nebo jen kousek, co mi doplni urcitou kombinaci a jinam se mi hodit nebude, hledam u levnejsich znacek. Celkove rada nakupuju ve slevach nebo zminenych sekacich, kde se pak daji za rozumne penize poridit i drazsi znacky, nebo za par korun veci, ktere vim, ze dlouho neuziju, nebo se k nim nebudu chovat uplne dobre.
    I treba takova Kara ma po Vanocich hezke slevy a jinak cenove nepriznive veci jsou pak mnohem dostupnejsi. 🙂 Tak mozna zkus hledat batuzek ted. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..