V prvé řadě se vám musím omluvit, že mám teď zase menší (no dobře spíš větší) pauzu v psaní. Snad mi to odpustíte, protože samy máte určitě podobně hektické předvánoční období plné pečení, nákupů, zdobení, uklízení… no však to znáte.
V tomhle předvánočním čase mě ale přesto napadl námět na jeden článek. Nebo spíš humorné zamyšlení.
Nevím jak vy, ale já teď trošku flákám nejen psaní, ale i svůj zevnějšek. Venku je zima, všudypřítomné vlhko a vítr stejně spolehlivě zničí každý můj pokus o účes a domů se mnohdy vracím rozteklá podobně jako obrázek od Dalího.
Zároveň mám, fakt dost mylný!, pocit, že zimní výbava vlastně všechno schová.
Vzpomněla jsem si nedávno na úsměvnou radu našich babiček, abychom ven nosili slušné spodní prádlo, kdyby nás třeba srazilo auto a odvezli nás do nemocnice. A tak mě napadlo sepsat nejčastější prohřešky, které dělám já nebo ženy v mém okolí, když jsme líné se sebou něco dělat.
Nebudu se česat, stejně si nasadím čepici
Přiznám se, že tohle je moje oblíbená flákárna. Jsem na mateřské, takže když jdeme s dcerou ven, je velmi malá pravděpodobnost, že bychom se zdržely někde uvnitř tak dlouho, abych si musela sundat čepici. Proto když nestíhám, jen si vlasy rozčešu a víc to neřeším.
Úplně chytré to ale není, protože člověk prostě nikdy neví. Občas člověk někoho potká a chce s ním zajít třeba na kafe a tam už v čepici sedět nemůže.
Nevadí, že mám oprýskaný lak, vezmu si rukavice…
To je v podstatě to samé, jako v předchozím bodě. Venku ruce neukazujeme, když je máme schované v teplých rukavicích. Tak co si dělat škodu s tím, že naše manikúra má svoje nejlepší dny za sebou, že jo… A je to úplně stejně chytré, jako s tou čepicí. 🙂
Stejně je venku tma…
Znáte to, potřebujete někam rychle skočit, vy jste doma v teplákách a tričku, venku už je tma, tak si řeknete, že na sebe hodíte akorát bundu a boty a nebudete to řešit. A jo, i tohle je jeden z prohřešků, které dělám přímo já.
A pokaždé, když se k tomu uchýlím, si znovu připomenu, že venku zas až taková tma taky není. Ony ty pouliční lampy, auta, výlohy a další světýlka svítí celkem dost.
Jdu jenom do obchodu
Však obchod je hned za rohem, jdu ven jen na chvíli, nikdo mě v podstatě neuvidí…
Tenhle bod v podstatě souvisí s tím předchozím a u mě se tedy dost často překrývají. Ve chvíli, kdy mám skočit jen do malého supermarketu u nás na sídlišti, nemám vůbec vůli se nějak upravovat. Říkám si, že to přece jen přeběhnu, skoro nikdo mě stejně nezná a venku je často už i ta tma.
Kupodivu jsou supermarkety ale fakt dobře osvětlené, aby si člověk zvládnul přečíst etiketu. No a ve městě má přeci jen člověk víc známých, než si myslel…
Stejně si ty boty za chvíli zašpiním
Znáte to, přijdete domů z deště, boty mokré a zablácené, tak je necháte schnout. A pak na ně úplně zapomenete a na jejich čištění si vzpomenete až ve chvíli, kdy už zase spěcháte ven. Co teď s tím? Vzít si jiné? Ale ty se zase nehodí k té sukni… Ještě je vyčistit? Ale já tam mám být za deset minut! Tak je jen maximálně rychle přešmudlíte ubrouskem a říkáte si, že venku je stejně pořád mokro a boty zase budou špinavé. A nohy se vám skoro nikdo nebude dívat.
O tom, že bychom měli botám věnovat zvýšenou pozornost, jsme si povídali už v článku Desatero krásy. Dokonce jsme botám a jejich výběru věnovaly samostatné články. Takže je jasné, že jít ven ve špinavých botách není něco, co bych vám posvětila.
Navíc můžu ze svých dřívějších zkušeností potvrdit, že na denním světle je ta špína tak nějak víc vidět než doma pod světlem.
Nebudu si už mýt hlavu, když jdu zítra ke kadeřnici
Tohle má spousta žen bohužel ve zvyku také a přiznám se, že mám pro to opravdu jen malé (dobře, spíš žádné) pochopení. Na pedikúru přece také jdeme s čistýma nohama, na manikúru s čistýma rukama a k zubaři si vyčistíme zuby. Stejně tak by měl jít člověk ke kadeřnici s čistými vlasy. Neříkám, že si je máte mýt těsně před návštěvou salonu, ale určitě nechoďte s mastnou a zpocenou hlavou. To je minimálně neslušné.
Brýle to schovají
Tady propojíme šikovně konec a začátek dnešního článku. Stejně, jako máme pocit, že schováme rozcuchané vlasy do čepice, mámě někdy pocit, že nás zejména sluneční brýle zachrání před faktem, že jsme se nestihly nalíčit. Tady bych zmínila Ester Ledeckou, která kvůli této mylné domněnce proseděla tiskovku v lyžařských brýlích. 🙂
A dioptrické brýle, ty neschovají opravdu vůbec nic a naopak vše možná ještě zdůrazní. Párkrát jsem vyzkoušela výraznými dioptrickými brýlemi maskovat absenci řasenky ve svém telecím věku a reakce okolí nebyly úplně pozitivní.
Napadá vás ještě nějaký nesmyslný trik, jak zakrýt nějakou nedokonalost, který moc nefunguje? Děláte něco z výše uvedeného také? Zhoršilo se to teď v předvánočním shonu? Jak se vůbec takhle před svátky máte?
Těším se na vaše reakce v komentářích.
