Proč? Protože malé holky to umí stokrát líp než my dospělé. Ve svém občasníku, který posílám svým odběratelkám (jestli ještě neodebíráš moje novinky, najdeš na počítači vedle příspěvku formulář, na mobilu pod příspěvkem), občas dávám za příklad svoji malou dcerku. Aktuálně je jí šest let a fakt se od ní mám co učit. Pokaždé mi dá nějakou parádní lekci. A tak jsem si řekla, že bychom ten nový rok mohly začít po vzoru malých holčiček, které jsou skutečně samy sebou! Takže tady jsou tři hlavní beauty tipy mé šestileté dcerky. 🙂

1. Dělejme se krásné samy pro sebe

Asi všechny jsme se jako malé prohrabovaly máminou skříní a zkoušely si její šaty, obouvaly lodičky, věšely na sebe korále… Dokážeme si ještě vzpomenout, proč jsme to dělaly? Na ten pocit, který jsme měly, když jsme na sebe koukaly do zrcadla a připadaly si krásné? Jaká byla vaše motivace? Neskrývala se vůbec v tom, vypadat dobře před lidmi. Obléct se hezky, protože se někam chystám ven. V tu chvíli jsme se strojily samy kvůli sobě! Moje dcera si občas i doma chce obléknout krásné šaty, obout si střevíčky a ozdobit si vlasy sponkami. A já vždy jen tiše přihlížím, jak se kroutí před zrcadlem a tetelí se radostí z toho, že jí to sluší. A je jí úplně šumák, jestli ji tak někdo vidí. Dělá to totiž sama pro sebe!

2. Buďme vždy samy sebou

Jednou jsem své dceři učesala drdůlek. Byla v něm opravdu moc krásná a strašně jí slušel. Běžela se na sebe podívat do zrcadla, zatvářila se zklamaně a zase si vlasy rozpustila. Když jsem se jí zeptala, jestli se jí to nelíbí a ujistila ji, že jí to opravdu moc sluší, přikývla, že se jí to líbí moc. Ale dodala, že to nechce, protože to vůbec není ona… Moje dcera totiž vnímá svoji identitu ve svých neposedných, rozevlátých, blond kudrlinkách… A když jí vlasy stáhnu, necítí se sama sebou. I když jí to sluší. I když je v tom hezká. Pro ni je v tu chvíli důležité, aby byla sama sebou. Pojďme tohle vnímat také. Protože to by pro nás opravdu mělo být to nejdůležitější. Být sama sebou!

3. Buďme jednoduše krásné

Jednou jsme se s dcerou chystaly někam ven. Podívala se na mě a řekla mi: „Mami, ty jsi krásná!“ Vyvalila jsem na ni nevěřícně oči: „Vážně?“ Dcerka pokývala hlavou, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc. „Ano! Máš totiž na sobě tyhle krásné šaty.“ Bylo to tak krásně přímočaré uvažování. V očích toho malého děvčátka jsem nemohla nebýt krásná, když jsem si oblékla krásné šaty. Pro ni v tom byla jasná symbióza. Kdo je krásně oblečený, nemůže přece být ošklivý. A i když nám to může v první chvíli připadat povrchní, je v tom vlastně kus logiky. Takže pojďme být jednoduše krásné a dopřejme si krásné oblečení. Protože když někam přijdeme hezky oblečené, lidé nás budou podvědomě hned vnímat jako krásné. A když se vrátíme k prvnímu bodu – uvidíme-li se v zrcadle v krásných šatech, budeme se CÍTIT krásné!

Tak ať tenhle rok prožijeme jako malé holky. 🙂 To je totiž to nejchytřejší, co můžeme udělat…